Rozhovor s herečkou a zpěvačkou Danielou Šinkorovou (36) probíhal, když přebírala zlatou desku za své CD?Dárek vánoční. Nezapomněli jsme však ani na Ordinaci v růžové zahradě.
Jsem úplně šíleně nadšená a překvapená, že jsem získala zlatou desku. Prodalo se dokonce sedm a půl tisíce nosičů, což mi připadá neuvěřitelné. Pro mě jako pro zpívající herečku je to největší úspěch na pěveckém poli v mém životě, i když jsem předtím už jednu zlatou desku získala, bylo to za Pomádu, které se prodalo dokonce 25 tisíc nosičů, a zúčastnila se projektu Liz Mitchellové, zpěvačky Boney M. Natočila tu desku, na které jsem zpívala sbory v angličtině, byla to moc zajímavá spolupráce. Ta už má pět platinových desek po celé Evropě. Ale u mé vánoční desky mě to opravdu překvapilo a snažila jsem se to oslavit tím, že bych udělala vánoční koncerty. Problém nastal v tom, že všechna místa, ve kterých bych si svůj vánoční koncert představovala, už byla tou dobou zadána. Snad se s dalším albem povede koncertní turné a přijdou i ti, kdo chtěli slyšet vánoční písně.
Naprosto. Měla jsem spoustu vánočních písní, které ráda zpívám a které u nás třeba nezazní. Například píseň Dárek vánoční, která je v originále o něčem úplně jiném, ale strašně jsem si ji chtěla zazpívat. Můj kamarád Marek Libert mi proto napsal krásný text o lidech, kteří zůstanou, ač neradi, o svátcích úplně sami. Má velmi smutnou atmosféru, je to něco jiného, než naleznete na obvyklých vánočních deskách. Pak tam mám píseň Děťátko v jeslích, kterou přímo pro mě napsal Vašo Patejdl a je to taková novodobá česko-slovenská vánoční koleda.
Jsem zpívající herečka. Vždycky jsem jí byla a doufám, že vždycky budu. Studovala jsem hudebně-dramatický obor na konzervatoři a muzikál na JAMU, celý život jsem se snažila vycházet z herectví a k tomu přidávat zpěv, tancování a různé jiné obory. Chtěla jsem být kompletní osobností.
Možná jsem se stáhla trochu do ústraní, ale stále vykonávám to, co jsem vykonávala při natáčení?Ordinace v růžové zahradě. To znamená pěvecká vystoupení, hodně moderuju – protože jsem Slovenka, můžu uvádět i česko-slovenské kongresy. Navíc pořadatelé o mně vědí, že můžu své proslovy proložit anglickými větami, když je to potřeba. To je moje hlavní náplň, zvláště ve vánoční a plesové sezoně.?Připravuju novou desku a už jsem natočila několik písniček. Po skončení Ordinace jsem také hrála v divadlech.?Například svou vysněnou roli?v muzikálu Hello,?Dolly v divadle v Ústí nad Labem. Ta hra se už od září bohužel nehraje, protože práva na ni byla tak šíleně drahá, že ředitel divadla zjistil, že se mu už bohužel nerentuje, že si ji nemůže dovolit. Ale myslím, že jako ke mně přišly nabídky v době minulé, tak přijdou zase.
Pokud vím, tak ne. Ale možná o tom ještě nevím.
Ano, o tom se spekulovalo.
Protože jsem o tom uvažovala už při natáčení páté série, která byla poslední, kterou jsem natočila. Přemýšlela jsem, jak to se mnou bude dál a jestli v té „továrně“ vůbec chci pokračovat. Nakonec to dospělo k tomu, že většina mých kolegů, respektive všichni, podepsala před pátou sérií smlouvy na rok. To zahrnovalo pátou i šestou sérii. Já jediná jsem řekla, že chci smlouvu jen na půl roku a pak se budeme bavit o tom, jestli budu, nebo nebudu pokračovat dál. Na tohle se na Nově poněkud zapomnělo. Proto když s mými kolegy konzultovali vývoj jednotlivých postav, tak mě k těm jednáním zapomněli pozvat a automaticky počítali s tím, že budu dál pokračovat. Ale já jsem nechtěla a na tuto chybu se přišlo, až když už byly napsány scénáře, které se mnou počítaly. Navíc směrem, kterého jsem už vůbec nechtěla být účastna. Takže jsme se nedomluvili a z toho vzniklo to velké nedorozumění, další humbuk a spekulace, o kterých jste mluvil.
Bylo to něco úplně jiného, než co jsem do té doby zažila. Předtím jsem točila například Nemocnici na kraji města po dvaceti letech, která měla třináct dílů. A i když jsem byla v každém díle, natáčecích dnů bylo přece jen míň, protože to nebyla hlavní role. Tohle natáčení bylo v poklidu, bylo dost času na přípravu a nebylo to tak náročné. Když Ordinace začínala, bylo plánováno snad třicet pět dílů a konec. Teprve kvůli obrovské divácké sledovanosti se točily další a další série, já jsem jich odehrála pět. Jenže ty příběhy byly rozepsané jen na jednu sérii, takže pak se to různě přivymýšlelo a přisplétalo s různými nově příchozími rolemi. Gita byla jednou z hlavních rolí, takže tempo bylo vražedné. Kolikrát jsem třeba točila dvacet dní v měsíci, s půlhodinovou pauzou to byly dvanáctihodinové směny! Což bylo samo o sobě náročné, ale ještě k tomu jsem hodně hrála i v divadle, po nocích jsem měla pěvecká vystoupení.Naspala jsem strašně málo hodin. Ale dalo mi to jednak profesní školu, protože televizní herectví je zrychlené, spoléhá na vaši tvůrčí stránku a velkou koncentraci v daný okamžik, nazkoušené scény nelze nechat „uzrát“. Musíte se také naučit pětadvacet stránek za den, což mi velmi pomohlo ve tříbení paměti. Přišla jsem do styku s úžasnými lidmi a se skvělými herci, kteří častokrát přišli a zahráli třeba jen epizodní roli, ale vystřihli ji úplně úžasně. I od nich jsem se hodně naučila. Pak jsem také pochopila, co v Česku znamená „sláva“ a jistým způsobem jsem se s ní naučila, potažmo nenaučila žít. Ale rozhodně jsem z toho boje vyšla jako zkušenější a s upravenými názory.
To je spíš takové klišé, ale nedávno se mi stala krásná věc. Byla jsem totiž na gynekologickém kongresu, tam jsem dostala doktorský plášť a pomáhala jsem při oslavě deseti let jistého antikoncepčního prostředku. Tam za mnou chodili gynekologové, kteří praktikují v soukromých ordinacích, a děkovali mi za to, že jsme jim v podstatě přivedli více pacientek. Že se pacientky díky našemu seriálu staly zodpovědnějšími a že si naší osvěty velmi váží. Seriál totiž dříve přicházel i s věcmi, o kterých se ženy bojí mluvit.
Dával mi zabrat a má to svoji dohru, protože ty nejošklivější kauzy, které se týkaly mé profese a mého soukromí natolik, že jsem to nemohla skousnout, skončily u soudu. Zrovna včera jsem jedno soudní stání vyhrála.
Zatím ne, ale vy jste mě třeba uveřejnili na titulní stránce nahou, což byla fotomontáž. Dávali jsme žalobu na ten konkrétní portál, ze kterého jste to stahovali. Jsou určité věci, které snesu. Nevadí mi, když někdo řekne, že jsem se špatně oblékla, tady ten tón zazpívala falešně nebo že jsem při představení nebyla ve své kůži. Zkrátka mi nevadí, když se rozebírá moje práce a to, co je veřejné. Ale vadí mi, když se lže o mém soukromí nebo když se píše o takových věcech, jak oblečená chodím vynášet odpadky. Myslím si, že to nemusím snášet jen proto, že jsem kdysi hrála v nějakém seriálu.
Správně, ta mě potěšila moc. A také velmi kladný ohlas představení Hello,?Dolly, o kterém jsem už mluvila a které bohužel skončilo.?Byla to práce na celou divadelní sezonu, žila jsem v tom půl roku a je nádherné, když máte pořád dopředu vyprodané divadlo a skvělé recenze. Také na divadelním festivalu v Brně jsme měli velký úspěch.
(Jan Martinek, Spy)