V roce 1998, s muzikálem Pomáda, přišla do Prahy první vlna slovenských zpívajících hereček a herců. Přijeli za příležitostí, za velkými muzikálovými produkcemi, za lepšími finančními podmínkami.Na Slovensku se mohou realizovat jen v divadlech, filmy se tam téměř netočí. Muzikály jsou tam sice populární, ale vznikají jen v rámci divadelních scén. "Je nás tu tolik! Všechny projekty jsou otevřený, na konkurs může každý," říká o pražském muzikálovém eldorádu Daniela Šinkorová (32), která se narodila v Nitře, ale vystudovala muzikálové herectví na brněnské JAMU. Má už i svůj fanklub (www.danielasinkorova.net), k popularitě jí nejvíc pomohla role milenky doktora Blažeje v nových dílech Nemocnice. Získala taky Cenu Thálie 2002 za roli Zuzany v muzikálu Kristián. "V Praze jsou lepší finance, je tu i větší konkurence, což mě samotnou nakopává a posouvá dopředu k lepším výkonům," zdůrazňuje cílevědomá černovláska, která se na rozhovor doslova "urvala" ze zkoušky na muzikál Cats. Přípravy jednoho z nejúspěšnějších světových muzikálů v divadle Milénium vrcholí, zkouší se od deseti do deseti každý den. "V půl jedenácté přijdu domů a lehnu do postele úplně mrtvá. Teď už nás ani nepouští přes poledne na jídlo, oběd nám vozí do divadla. Poslední měsíc ani nevím, co je osobní život, jídlo nakupuju na pumpě, doma mám bordel...," vypráví Daniela, ale dodává, že muzikály jsou její "srdeční záležitost". Už ve čtrnácti jako velká obdivovatelka Barbry Streisandové věděla, že je chce dělat. Daniela vystupuje na firemních večírcích a společenských akcích, své nejoblíbenější muzikálové melodie vydala na desce To je štěstí. "Momentálně mě živí moje jméno, večírky a plesy. Mám štěstí, že si pak můžu dovolit zkoušet." Kočky vznikají už od začátku července, od té doby však Daniela stihla také "rozzkoušet" muzikál Pokrevní bratři a Zasněžená romance. A aby toho nebylo málo, hraje v představeních Kabaret v Plzni, Miluji tě, ale... v Blaníku a v karlínském divadle ve slavném muzikálu Chicago. 29.10.
27. května 2006, Lidové noviny
* LN Čím je váš nový úkol v muzikálu Hledá se muž. Zn: Bohatý! v Divadle Na Fidlovačce tak zajímavý, že jej stojí za to stíhat mezi natáčením Ordinace?
Je to kus napsaný v Americe v roce 2002, a už má šest cen Tony. Je tam hodně hraní, ale taky těžké tancování a zpívání, jde o 20. a 30. léta v New Yorku. Dělá na tom mladé obsazení, velmi silně je poskládaná company, choreograf Pavel Strouhal s námi intenzivně zkouší, deset holek se naučilo stepovat, od základů zvládají náročná čísla...
* LN Vaším divadelním křtem byla také muzikálová role?
Ano, bylo mi devatenáct, skončila jsem konzervatoř a začala první rok na JAMU. Dostala jsem děkanskou výjimku, protože v prvním ročníku se tehdy nesmělo ještě na profesionálních jevištích hrát. Dojížděla jsem z Brna do Bratislavy a hrála a absolvovala tak první ročník.
* LN To byl Jozef Bednárik, kdo si vás vyhlídl?
Režíroval tehdy na Nové scéně v Bratislavě Grandhotel, krásný muzikál napsaný podle filmu s Gretou Garbo Lidé v hotelu. Vybral mě na konkursu a pro mě to byl zásadní krok v několika směrech. Jednak jsem stála na scéně se slovenskou hereckou špičkou, za druhé jsem byla označena za "objev sezony" a za třetí, a to je nejdůležitější, jsem dostala pořádnou ťafku herecké reality. Poprvé jsem se ocitla mimo školu, okusila zákonitosti divadla, Bednárik byl dobrý učitel. Vzpomínám, jak mi radil, ať nemluvím rychle, ať je mi rozumět, že musím ukřičet celé divadlo, že musím rychle "vyměňovat diskety" -když určitou scénu zkusí třeba dvaceti různými způsoby a vy musíte okamžitě zareagovat, zvládnout podmínky, které vám k zahrání té scény nabídne, "vymazat starou disketu", založit novou a zahrát to úplně jinak. A pak taky používá metodu "cukr a bič", která na mě stoprocentně zabírá!
* LN Dá se muzikálové herectví vůbec naučit ve škole?
Je podstatné dostat základ uvažování v tanci, ve zpěvu i v činohře, a to na škole získat můžete. Já třeba teprve až tam začala pořádně dělat klasický tanec, i když jsem jako malá taky zkoušela tancovat na špičkách, ale tady to bylo pořádně, od začátku, vedli nás profesoři, kteří učili baleťáky. Zpěv mě zase učila paní, která zpívala jak operu, tak největší role v muzikálech - takže od profesionálů získáte základy techniky. A co pak s tou výbavou v divadle uděláte, jestli jste dobří nebo ne, to už je vaše věc. Záleží taky na tom, do čích rukou se dostanete a na jaké role máte štěstí, to jsou ty šance, které vám pomohou na sobě pracovat dál a které určí, jakým směrem se vydáte.
* LN Máte na kontě dost zajímavých hlavních rolí, dvě ceny Thálie, televizní diváci vás zvolili nejoblíbenější herečkou... Bylo v tom hodně štěstí?
Určitě. Například už tehdy, když dirigent Moulík a sbormistryně Irena Pluháčková, kteří v Mahenově divadle dělali operetu a muzikál, se jezdili dívat po divadlech a přijeli i na mě do Bratislavy. Oslovili mě pak s nabídkou Sugar v muzikálu Někdo to rád horké. Hrála jsem ji pak s malou přestávkou osm let před vyprodaným hledištěm. Absolvovala jsem v ní, dokonce mám díky Sugar titul Mgr., zažila jsem s ní velké peripetie, několikrát mi přešívali kostýmy, protože jsem různě tloustla a hubla a vlastně jsem v té roli zažila velký herecký vývoj. Na začátku to byla dvacetiletá holka, končila jsem jako osmadvacetiletá, docela vyzrálá ženská. I ta role i to herectví někam směřovalo. To se ale málokdy stane, že můžete hrát osm sezon jednu roli. Ten kruh se teď uzavírá, nejnovější nabídku jsem dostala nedávno z Ústí nad Labem. Je mi třicet tři a zase budu hrát Sugar. Když mi zavolali, jestli bych si zahrála v Někdo to rád horké, myslela jsem, že po mně chtějí Sladkou Sue, ale ne, bude to opět Sugar. Premiéra má být 22. září a těším se, že bude zase trochu jiná.
* LN Podobně osudovou příležitost jste, myslím, dostala v postavě Sally Bowlesové v Kabaretu. Ještě vás v ní můžeme v Plzni vidět.
Kabaret mě provází od konzervatoře, protože tu ústřední píseň jsem vždycky chtěla zpívat, pak jsem objevila film, vzpomínám si, že jsem ho nejprve ani pořádně nepochopila, nedokázala jsem si spojit všechny ty šílený souvislosti. Dívala jsem se nejdřív na skvělou Lizu Minnelli a Michaela Yorka. Ale pak jsem ho viděla asi patnáckrát a všechno mi to došlo.
* LN Není asi snadné vystupovat v roli, kterou tak skvěle ztvárnila Liza Minnelli...
Já o Lize Minnelli, Barbře Streisand, Shirley McLaine psala diplomovou práci, takže opravdu je mám nastudované ze všech stran. Ale netušila jsem tehdy, že se mi režisér Meluzín z Plzně ozve. Nabídl mi Sally Bowles a já okamžitě řekla ano. Dal mi velký prostor, hodně jsme si povídali kolem a pak to nechal na mně, ať ji zahraju, jak já to cítím, jak bych to asi v tom devětadvacátém roce v Berlíně sama žila. A já mu za to děkuji.
* LN Všichni, kdo nasadili Kabaret na repertoár, se shodují, že je to těžký kus a že není snadné jím oslovit publikum.
Je to titul pro fajnšmekry, kteří vědí, na co jdou . Z hereckého pohledu je to hodně těžké. A taky vlastně nepříjemné - prožít si to, že milujete člověka, se kterým čekáte dítě, a stejně tak milujete svou kariéru, chcete obojí a nejde to, musíte se rozhodnout pro potrat a musíte ho těm divákům ukázat, navíc v písničce... Pak musíte toho chlapa od sebe odehnat, (možná své životní štěstí) - a kdo ví, jak to nakonec s tou Sally dopadlo, jestli se třeba neuchlastala smutkem. A ještě do toho se všechno kolem hroutí, přichází fašismus a ona v tom musí žít. Není to šťastná hra. Viděla jsem ji v Nitře, na Fidlovačce, vím, že se hrála v Brně, my Kabaret uvádíme už dvě sezony v Plzni. Už byla ohlášena derniéra, ale změnilo se to, ty poslední týdny bylo vyprodáno, takže divadlo s Kabaretem počítá i pro příští sezonu.
* LN Už poněkolikáté jste dostala roli, v níž ve filmové verzi excelovala některá světová, nebo česká hvězda - v Sugar Marilyn Monroe, v Kristiánovi Adina Mandlová, v Kabaretu Liza Minnelli, v Chicagu Catherine Zeta-Jones. Díváte se na film, než se pustíte do divadelní role?
Pokud jde o Kristiána, viděla jsem film kdysi dávno. U nás nebyl kultovní jako v Čechách, takže jsem ani neměla hrůzu z Adiny Mandlové a Oldřicha Nového a mohli jsme si to s Lumírem Olšovským udělat po svém. Nevadí mi dívat se na ty slavné filmy, vím, že nikdy nebudu Barbra Streisand nebo Liza Minnelli. Nechci ani nemůžu jejich výkony zopakovat, je ale dobré se inspirovat tím, co je v nich dobrého. Snažím se spíš pochopit jádro, energii té postavy, ujasnit si, jak bych ji pojmenovala, hledám si vždycky pět slov, kterými bych ji v kostce charakterizovala, a pak se s tím na jevišti poperu. Navíc - film a divadlo je docela něco jiného. Při natáčení filmu se playback rozstříhá na kousky, točí se po záběrech, které trvají pár vteřin. Píseň Kabaret má na jevišti čtyři minuty, ve filmu se točí třeba týden. Při natáčení není tak velký nárok na fyzičku, jako když musíte utáhnout každý večer. V divadle bývá také větší prostor pro příběh.
* LN Připomínáte písně z Kabaretu, s jednou jste vystupovala s Jiřím Kornem. Jaká to byla zkušenost?
Ohromná. To byla škola profesionality. Když jsem končila školu, udělala jsem konkurs na Draculu do company, zhruba po třičtvrtě roce si mě Jirka Korn vyhlídl a zeptal se, jestli znám píseň Money, Money z Kabaretu. Já ji samozřejmě znala a on mi nabídl, abych s ním dělala Lizu Minnelli, on že bude Kabaretiér. Vybral si vlastně "no name" holku. Věděl, že na to mám diplom, že jsem osm let studovala muzikál, jel se na mě podívat i do Brna na premiéru Sweet Charity. Přivedl mě do špičkového showbyznysu, ukázal mi, jak se ta profese má dělat, a já se před ním za to skláním. Leccos jsem už pak nikdy nezažila.
* LN Co třeba?
Například jsme šli zkoušet na Kavčí hory a Jirka přinesl celou techniku z domu - na vozíku přivezl video, televizi, zaplatil asistentku, koupil kostýmy, jen ten můj tenkrát stál asi šedesát tisíc, nechal vyrobit mince, které jsme si různě házeli za výstřih... Investoval svoje peníze, protože chtěl, aby ten jeden výstup, který trval asi tři minuty, byl dokonalý. Je fakt blázen, sponzoroval to číslo a my s ním pak jezdili možná sedm let po různých vystoupeních - kdo to dneska takhle dělá? Navíc mě učil, že opakování je matka moudrosti, a my velmi poctivě zkoušeli, i když on to vlastně ani nepotřeboval. Ale chce si být jistý, že to udělá dokonale třeba ráno ve čtyři. O tom se těžko mluví, stačí se koukat. Je to profesionál každým coulem.
* LN Zahrála jste si také ve Vlasech, v Pomádě, diváci si ještě pamatují vaši Demetru z Koček. Litujete, že se Cats už nehrají?
Lituju. Byla jsem šťastná, že jsem mohla být u toho. Choreograf Pavel Strouhal i režisér Juraj Deák to udělali moc dobře, dokonce nám lidi z několika světových souborů, kteří v Kočkách hráli jinde - v Americe nebo v třeba Moskvě - říkali, že tady ten příběh prosakoval mnohem víc než v originální verzi a že se jim to líbilo o hodně víc.
* LN Získala jste TýTý pro nejpopulárnější herečku. Může za to vaše Gita Petrová v seriálu, jehož druhou sérii právě dokončujete a třetí se chystá. Není nesnadné hrát tak jednoznačně sympatickou postavu?
Kolegové si proto ze mě dělají legraci, ale já si myslím, že takoví lidé existují, dokonce jich několik znám. A podle mne je dobré je ukazovat. Já se ale snažím u té Gity objevit i nějakou jinou strunu, trochu ji barvit. Vždyť ona taky není svatá, ve své ordinaci někdy vybouchne, urazí pacientku, když řekne, že je tlustá, což by si žádný doktor neměl dovolit. Nebo si vezměte, že deset let žila se ženatým mužem, který měl navíc dvě děti - to taky nevím, jestli je tak moc svaté.
* LN Představovala jste si, že Ordinace takhle zabere?
Ne, nedovedla jsem si vůbec představit, jak ten nápor budeme zvládat. Najednou jsem dostala takový prostor, měla jsem velkou zodpovědnost, a navíc veliký ostych před kolegy - první den na place se sešli Veronika Jeníková, Ladislav Potměšil, Linda Rybová, David Prachař, já z nich byla úplně roztřesená. Navíc ještě Slovenka -věděla jsem, že uslyší každou moji chybu, nejen hereckou, ale že je už a priori budu tahat za uši. To byl strašný stres od začátku. Jenom najít v sobě systém, uklidnit se a najít tu svou polohu mi trvalo půl roku. Tři a půl hodiny denně jsem se učila texty, které dnes umím už za půl hodiny. Některé scény si pamatuji z jednoho přečtení, představuji si, jak to vyřeším, takže když se potom jde točit, stačí mi si to jenom oživit. Dostaneme vždycky čtyři scénáře, já je hned zhltnu, protože mě to strašně baví.
* LN Jste sama zvědavá na pokračování?
Strašně. Celkem je osmdesát šest dílů a my máme čtyřiaosmdesátý doma, ale pořád nevíme, jak ta série skončí - jenom se ví, že bude jedna svatba a jedno úmrtí, ale nic přesného. Oni to tají i před námi, ne a ne nám to dát. Zkrátka - jsem za tu "kládu" vděčná a taky za to, že máme při natáčení pohodu. Bála jsem se, že se budu trápit, že si možná nesedneme s režisérem nebo kolegy. Nic z toho se nestalo.
* LN To vypadá až moc pohodově. Trápila jste se vůbec někdy?
Trápila, v divadle... ale nemůžu přesně říct kdy, nevyplácí se to. Někdy se prostě nesejdou vaše představy s představami režiséra a to se vždycky projeví, i když si to nakonec nějak sedne, je to nepříjemné. Taky jsem si zažila nešťastné alternace v divadlech, vztahové problémy, to všechno ovlivňuje zkoušení. Trápila jsem se hodně, ale byly to zkušenosti a to je pozitivní,vždycky vás to někam posune.
* LN Jak byste řešila problémy, které vznikají při alternacích třeba v muzikálech?
Jediným obsazením - na Západě to tak dělají. Jeden člověk dostane smlouvu na rok, je královsky zaplacen, takže nelituje, že nemůže dělat nic jiného. Existuje tzv. swing, který tu jeho roli umí, kdyby se něco nepředvídaného stalo - když mu třeba rupne hlas přímo na scéně, aby se to představení nějak dohrálo. Když ale si zlomí nohu, tak nehrají, vrátí vstupné. A lidi si počkají a zase přijdou, až bude zdráv. Ale nemusejí se obávat, že když si koupí lístky na konkrétní hvězdu, uvidí třetí nebo čtvrtou alternaci, aniž by se to předem dozvěděli.
* LN Po premiéře na Fidlovačce vás teď čeká další velká role v původním muzikálu Jack Rozparovač. Co o ní můžete říci?
Zatím skoro nic, ale už brzy se to dozvíte. Autoři jsou Vašo Patejdl, Eduard Krečmar, Ivan Hejna a Martin Hrdinka a obsazení hvězdné...
* LN Nelitujete, že jste odjela ze Slovenska?
Nelituju, protože já nad tím ani nepřemýšlím. Jsem Slovenka, na Slovensko mohu kdykoli jet, mám tam mámu, sestru, celou rodinu. Prostě žiju tam, kde je práce a kam mě to táhne. Příležitosti zatím přišly ke mně a já je neodháním. Jsem uvažováním kosmopolita. Dneska jste za hodinu v Londýně, vzdálenost už moc neznamená.
* LN Říkají o vás, že jste hodně ambiciózní...
A který herec není? Jak by vůbec mohl vstoupit na jeviště, kdyby nechtěl cosi velkého dokázat?
* LN Musela jste herecké profesi něco obětovat?
Nemám takový pocit, nesedím v koutě a neříkám si, co by bylo, kdyby. Jsem na volné noze, mohu si vybírat, doufám pevně, že to ještě nějaký čas vydržím. Lásky mám dost, přátel taky, rodinu chci určitě založit. Až to přijde, tak to bude.
***
Daniela Šinkorová se ve čtvrtek představí v nové divadelní roli. Televizní diváci ji ovšem znají hlavně coby seriálovou lékařku.
Daniela Šinkorová (*1972)
Narodila se v Nitře, vystudovala bratislavskou konzervatoř a muzikálové herectví na JAMU v Brně. Dvě Ceny Thálie získala za roli Zuzany v muzikálu Kristián a za Sally Bowles v Kabaretu (2004). Účinkovala mj. v muzikálech Sny nocí svatojánských, Dracula, Hair či Pomáda, hraje hlavní roli v muzikálu Kabaret v plzeňském Divadle J. K. Tyla a na scéně Komorní Fidlovačky v hudební komedii Miluju tě, ale...
MARTA ŠVAGROVÁ